Cirkulární ekonomika je často prezentována jako technické řešení environmentálních problémů – méně odpadu, více recyklace, efektivnější využívání zdrojů. V praxi však jde o mnohem hlubší změnu. Nejde jen o technologie, ale především o spolupráci mezi organizacemi, sdílení znalostí a schopnost inovovat napříč hranicemi firem a odvětví.
Výzkum ukazuje, že přechod od lineárního modelu „vyrobit–použít–vyhodit“ ke skutečně cirkulárnímu systému je pro jednotlivé firmy mimořádně náročný. Vyžaduje nové know-how, nové procesy a často i nové trhy. Právě proto hraje zásadní roli otevřená inovace (open innovation), přístup, při němž firmy cíleně spolupracují s externími partnery, namísto aby se spoléhaly výhradně na vlastní zdroje.
Studie poukazuje na dvě základní formy spolupráce, prostřednictvím nichž se cirkulární ekonomika převádí do praxe. První je cirkulární dodavatelský řetězec, kde firmy ze stejného nebo příbuzného odvětví koordinují tok materiálů tak, aby se odpad jednoho aktéra stal vstupem pro jiného. Druhou je cirkulární ekosystém, který spojuje organizace z různých sektorů – výrobu, výzkum, veřejné instituce – a vytváří prostor pro komplexnější a inovativnější řešení.
Klíčovým prvkem obou přístupů je existence centrálního aktéra. V dodavatelském řetězci jde o koordinátora, který řídí tok zdrojů a informací. V ekosystému vystupuje spíše jako „orchestrátor“ – buduje důvěru, propojuje aktéry a podporuje společnou vizi. Bez takových lídrů by spolupráce často selhávala na konfliktech zájmů nebo nedostatku koordinace.
Důležité je také to, že otevřené inovace pomáhají překonávat hlavní bariéry cirkulární ekonomiky: nedostatek technických znalostí, vysoké náklady či nejistotu trhu. Když firmy sdílejí znalosti, technologie a zkušenosti, dokážou rychleji experimentovat a převádět environmentální principy do životaschopných obchodních modelů.
Z praktického hlediska výzkum jasně ukazuje, že cirkulární ekonomika není individuálním projektem jedné firmy. Je to kolektivní úsilí, které vyžaduje důvěru, otevřenost a dlouhodobou spolupráci. Udržitelné inovace tak nevznikají za zavřenými dveřmi, ale v sítích vztahů mezi firmami, institucemi a komunitami.
Citace:
Perotti, F. A., Bargoni, A., De Bernardi, P., & Rozsa, Z. (2025). Fostering circular economy through open innovation: Insights from multiple case study [Article]. Business Ethics the Environment & Responsibility, 34(2), 390–408. https://doi.org/10.1111/beer.12657
